Pokora, poslušnost, pokročilost
byla tři hlavní témata diskuse, která se dnes večer rozpoutala při četbě druhé kapitoly Třetích komnat Vnitřního hradu. Jak se má pokora a zdravé sebevědomí? Je snad poslušnost a to, co Terezie popisuje jako „vzdát se vlastní vůle“, totožné s neodpovědností a delegací odpovědnosti za vlastní rozhodnutí na druhé? Jak moc doslovně platí přát si „být poslední ze všech“? Nakolik je koncept „pokročilosti“ stále ještě o lidské snaze něčeho dosáhnout a nakolik jde o stále hlubší vnímání Božího působení v člověku? – Těšíme se, že k podobným a souvisejícím otázkám se na těchto stránkách v příštích dnech objeví příspěvky diskutujících, případně dalších, kteří by chtěli k tématu cokoli podotknout.
Tento příspěvek byl publikován
dne 25. 4. 2007 (Středa) v 22.10 v rubrice Karmelitánská témata.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
26.4.2007 v 9.21
Co to je být pokorný v okamžiku, když teoreticky víte, že pravá pokora pramení z lásky k Ježíši a současně s tím i vnitřní svoboda být pokorný a jak často naše přirozenost vítězí a vede nás jinak?
Co to je být poslušný, když teoreticky víte, že vaše poslušnost je poslušnost Ježíši a toho co představuje a že často tato poslušnost je výstup přes převis, tzn. stojí to opravdu moc.
Co to je být pokročilý? Pro mě být pokročilý znamená být stále na začátku, protože čím dál tím více vidíme, jak málo dosahujeme přiblížit se k Ježíši. A tak se snažim a doufám a věřím a často myslím na Jeho lásku a na to že čeká na mou ….. a jsem ráda, že Boží lásku a naši nevedeme jako v účetnictví má dati – dal.
Slunečné dny s Ježíšem
28.12.2007 v 20.54
Hlubší vnímání Božího působení v člověku se objevuje v neútěše. Také se objevuje při hlubším sebepoznání sama sebe a hlavně se objevuje v okamžicích kdy jsme skutečně ochotni se všeho vzdát pro Boha – smutné je bohužel četnost naší schopnosti se tak odevzdat Bohu.