Pravý způsob života
Jeden mnich se modlil ve své kelle a ozval se k němu hlas: „Ještěs nedosáhl úrovně dvou žen z tohoto města.“ A mnich ráno vstal, vzal hůl a vydal se na cestu do města. Když do něho dorazil a zjistil si místo, kde bydlí, zaklepal na dveře. Vyšla jedna z těch žen a přijala ho do svého domu. On se tam posadil a zavolal je. Ony přišly a posadily se co nejblíž k němu. Mnich jim řekl: „Kvůli vám jsem přestál takovou námahu, tak mi řekněte, jaká máte pravidla.“ Ony mu řekly: Abba, věř nám, každou noc jsme na lůžku svých mužů. Jak bychom mohly mít nějaká pravidla.“ Mnich se jim poklonil a prosil je, aby mu odhalily svá pravidla a tak mu řekly: „Podle světa jsme si navzájem cizí, ale rozhodly jsme se spojit se sňatkem se dvěma rodnými bratry a dnes už bydlíme obě dvě v tomto domě patnáct let. Nevíme o tom, že bychom se někdy spolu pohádaly nebo si řekly nějaké ošklivé slovo, ale celý ten čas tu žijeme v pokoji a svornosti. Napadlo nás taky, že bychom vstoupily do panenského stavu, ale když jsme prosily své muže, nenechali se k tomu přemluvit. Když jsme tedy toho cíle nedosáhly, ujednaly jsme si jen my dvě s Bohem takovou smlouvu, že až do smrti nevyslovíme žádné světské slovo.“ Když to mnich slyšel, řekl: „Opravdu není rozdíl mezi pannou či manželkou, mnichem či světským člověkem, ale Bůh dává svého Ducha všem lidem, kteří mají takové předsevzetí.“
Apofthegmata. Výroky a příběhy pouštích otců III, XX, 21.
Tento příspěvek byl publikován
dne 4. 5. 2009 (Pondělí) v 12.57 v rubrice Duchovní doprovázení.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
4.5.2009 v 13.04
Jo jo, jenom nevim, jestli je v tom vic krestanstvi, nebo stoicismu 🙁
4.5.2009 v 15.12
No vidíš, a mně to přišlo jako rovnostářství, jakože prostě člověk má bejt na svým místě, a pak se trochu vyjasní, co je to „Boží vůle“ pro jeho život. Že si otcové podávali ruku nejen se stoiky, to je taky celkem nekonfliktní, ne?
4.5.2009 v 17.55
… a ještě mně napadlo, že prostě mnich má být mnich, takže kdo pozná, že to je jeho povolání, má ho prostě žít v klášteře a smířit se trochu s tím, že pokud není něčím domovem klášter, tak to asi teda fakt bude chtít uzpůsobit trochu jinak, aby to bylo plně žité křesťanství, nebo se pletu?
5.5.2009 v 9.14
Problem je v tom, jestli ty Apoftegmata (a taky naprostou vetsinu duchovniho psani krestankeho staroveku) ctes jako pouceni pro mnichy/mnisky nebo pro krestany obecne, nebo spise laiky. Zarazi mne, co se tyce telesneho zivota, jak malo biblicti a jak moc helensti jsou Otcove. Jejich nahledy na pust a sexualni abstinenci jsou spis motivovany antickou biologii tepleho-studeneho a sucheho-mokreho, nez Hospodinovym „Mnozste se a naplnte celou zemi“. To se pak v Apeftegmatech doctu o manzelskem paru, ktery spolu zije nekolik desetileti v bezdetnem manzelstvi a absolutni sexualni abstinenci. Otcove byli vetsinou vzdelani aristokratove (cti stoici), takze ze meli abstinenci i v manzelstvi za krestansky ideal se nedivim. Jake duchovni pouceni z toho plyne pro laika, aby si tim neprivodil nejakou neurozu, nad tim si lamu hlavu 🙂
5.5.2009 v 11.28
Ale z článku jasně vyplývá, že ty ženy dosáhly vysokého duchovního stavu když je šel mnich vyhledat. Dosáhly ho i přesto, že se ve své duchovní snaze chtěly původně vyhnout manželským radostem. Asi se domnívaly, že je to Bohu milejší. A i přesto, že byly vdané a manželé uplatňovali své právo, dosáhly potom vysoké duchovní milosti i s praktikováním sexu. Sv. Terezie z Avily vždycky kladla na první místo pokoru. A ty ženy s pokorou přijaly stav svého stavu jako službu Bohu a ten je odměnil svou milostí.
5.5.2009 v 12.20
no já taky vnímám, že je to ocenění normality, ony přece poznaly, že nemají zachovávat zdrženlivost, protože se to k jejich stavu nehodí, ne? Otázka stoické vzdělanosti otců je jiná věc, tím se zabýval už Tertulián a spol., nakolik je namístě následovat Athény a nakolik je třeba zůstat věrný Jeruzalému…
12.5.2009 v 12.12
Me nejdriv na tom prislo protivne, jak ty zeny vnimaji sve misto jako obet (kdyz ti chlapi jsou tak neduchovni ze 🙂 ale samy si vybraly manzelstvi a pusobi to kapku arogantne vuci manzelum i „svetu“. Ale na druhou stranu se mi taky zda, ze ten text chce rici prave opak. Ze nejde o vnejsi formu, ale o vnitrni zivot a o vztah k Bohu.
A k tomu idealu sexualni abstinence – zda se mi, ze dnes je obecne ve spolecnosti tezce passe (např. celibat v manzelstvi – to snad dnes ani nehrozi, aby to nekdo myslel vazne.) Ba naopak spise je tezke obhajit, ze i v celibatu-klastere lze zit plnost zivota – bez neurozy. Mozna proto nas to tak irituje ne? 🙂
13.5.2009 v 13.58
No, ja myslím, že si manželství nevybraly. Manželství jim bylo určeno. Dříve bylo manželství opravdu obětí a službou.