Slunění v dešti II.
„Rozdíl mezi depresí a zoufalstvím je v tom, že zoufalství je statické, zatímco deprese pod povrchem malátnosti skrývá přerod. Deprese je dočasný ústup z aktivity, aby se člověk mohl lépe přizpůsobit dalšímu životu. Tento proces má svou dynamiku, tak jako voda, a můžete se položit do jeho proudu, pokud důvěřujete, že vás unese.
Zoufalství je mnohem nebezpečnější, protože trvá na svém postoji. Dokonce i když jste přijali zoufalství jako součást intelektuální módy, už vám nedovolí se odpoutat – nepropustí vás, jako to se samozřejmostí činí deprese. Také zoufalství má nepochybně svoje klady, ale je to maska, která nakonec splyne s vaším obličejem.
Kde zoufalství je socha, je deprese vodopád.“
„Další den slunění. … Bojovala jsem se sebou, cítila se uboze, protože jsem pořád byla nemocná a snažila se na svou mizérii vyzrát myšlením. Co je v mém postoji chybné? Mohla bych myslet víc pozitivně a urychlit tak svoje uzdravení? Co to je v mé minulosti, co mi způsobilo tuhle katastrofu?
Náhle jsem se rozhodla, že toho nechám jako špatné práce. Celé moje vnitřní úsilí nevdelo vůbec k ničemu. Zcela jsem se poddala skutečnosti, že se cítím příšerně.
Nálada se mi okamžitě zlepšila. Začala jsem si všímat, jak probíhá můj den, místo abych se za něj cítila odpovědná. …
Když si začnete všímat světa kolem sebe, místo abyste se jej pokoušeli změnit, všechno se tím změní. Otevřenost vůči světu umožňuje, aby pokračoval ve své existenci a nerozběsňoval vás tím, že se odmítá přizpůsobit vaší vůli. Ukazuje vám svět v pohybu: ne v přídavných jménech, ale ve slovesech.“
„Zešeřilo se a zjistila jsem, že už jsem u bazénu sama. čas plynul a ucítila jsem na sobě několik kapek deště. Ležela jsem na břiše. Kapky na mě dopadaly jednotlivě a vytvářely mi pocit mravenčení na celých zádech a nohou. Chtěla jsem se pohnout, ale nemohla jsem se k tomu přimět. Ležet v dešti bylo krásné a jakoby se tím vracel život do mé vyřazené oběhové soustavy. Vracel se mi cit.
Kdo tvrdí, že smažit se na slunci je jediný způsob opalování?
Okuste luxus deště, vřele doporučuji.“
ze stejnojmenné knihy G. Lewisové vybrala DH
Tento příspěvek byl publikován
dne 27. 7. 2010 (Úterý) v 19.06 v rubrice Doporučená četba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
