Karmel Edith Steinové

V příštích dnech si vám dovolíme nabídnout několik úryvků z životopisného rozhovoru s francouzským trapistou André Loufem, který byl publikován česky v r. 2004 v Karmelitánském nakladatelství pod názvem „V milosti Boží. Rozhovor s trapistou.“ Tuto poměrně útlou a čtivou knihu velmi doporučujeme zejména těm, kteří se zajímají o smysl a základní struktury řeholního života, případně by se rádi nechali povzbudit na své cestě modlitby.

„Když jsem se vrátil do kláštera, jak jsem předvídal, podílel jsem se na životě komunity v jejích každodenních pracích, v liturgii, v usebraném mlčení. To mě přivedlo k tomu, že jsem znovu objevil s novou a od nynějška hlubší radostí milost samoty, bratrského společenství a „přežvykování“ Písma svatého. Díky Bohu, cítil jsem se velmi klidný. Za půldruhého roku mě úplně nepředvídaně (vzhledem k mé „minulosti“) požádali, abych si vzal na starost redigování Collectanea Cisterciensia, jednoho z časopisů pro spiritualitu našeho řádu. Sám generální prokurátor přijel z Říma a požádal mého otce opata o oprávnění zřídit sekretariát časopisu na Mont-des-Cats. Tato nabídka se u mne neobešla bez mnoha obav: jsem opravdu vhodný pro takový úkol? Studium na Biblickém ústavu nepřipravuje přímo na dějiny spirituality. Avšak měl jsem zase jednou podlehnout snu chtít všechno „opanovat“? Lepší bylo přijmout, confidens in adiutorio Dei, řekl by svatý Benedikt, „vložit důvěru v Boží pomoc“. Po pravdě řečeno, byla to vzrušující práce, která ostatně stále ohrožovala vnitřní rovnováhu, teprve čerstvě nabytou a dosud křehkou. Skutečně, měl jsem k dispozici svou osobní kancelář a psaní stroj – vzácný přepych v té době – byl jsem zahrnován množstvím žádostí, povzbuzován uznáním, jaké si revue získávala, a prostě jsem riskoval, že už budu žít jen pro tohle. Jedna věc mi tenkrát pomohla odevzdat se úplně rozhodnutím svého opata. Byl jsem přesvědčen, že je pro mne dobré řídit se bez diskutování tím, co rozhodl, aniž se cítil povinen poradit se předem s tím, koho se bude rozhodnutí týkat. Ještě si vzpomínám, jakým způsobem mi sděloval své rozhodnutí ohledně žádostí, které přišly zvenčí: „Hleďte , oč vás žádají… A toto jsme rozhodli…“ Dnes se to může zdát podivné. Ale tenkrát jsem byl ovládán milostí poslušnosti, která se nedala vysvětlit přirozenými měřítky. Nezáleželo mi tolik na obsahu rozhodnutí, ale více na vnitřním probuzení, jež tato milost ve mě působila. V tom byla podstata.

Tento příspěvek byl publikován dne 12. 8. 2010 (Čtvrtek) v 10.15 v rubrice Doporučená četba. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .