Karmel Edith Steinové

„V prvních letech v klášteře jsem sice četla mnoho dobrých knih, avšak stále jsem ještě nevěděla, jak to mám dělat s modlitbou a vnitřním usebráním. Proto jsem byla velmi šťastná, že jsem obdržela tuto knihu a rozhodla jsem se neprodleně následovat cestu, která v ní byla popsána. Neboť jsem neměla ani mistra ani zpovědníka, který by mi rozuměl – i když jsem ho již tehdy a ještě dalších dvacet let velmi hledala.“

1. kapitola: Cesta a cíl kontemplativní modlitby

Kontemplace pro všechny

Psal jsem tuto knihu s úmyslem zpřístupnit všem cvičení v kontemplaci, to znamená, že bych chtěl učit všechny tomu, jak by mohli dojít k Nejvyššímu Pánu, který by rád vzal každého do svých služeb a byl se všemi v přátelství. Neboť je psáno, že moudrost volá lidské syny jemným a líbezným hlasem – nejen na vrcholcích hor, ale i u bran města a naplňuje všechna místa svou vůní.

Někteří však to nebudou rádi vidět, že předávám učení tak jemné hodnoty lidem, kteří jsou v zajetí hříchů a světských úkolů. Na to bych chtěl odpovědět, že učím a píši jen pro ty, kteří – ať jsou kdokoliv – zachovávají Boží přikázání. Hledej tedy zde svůj pokoj a nemysli, že je třeba se vyznat v logice a metafyzice, aby ses mohl věnovat kontemplativní modlitbě. Mystická teologie se nachází ve škole srdce. Na rozdíl od školní teologie ji může proto získat každý věřící, prostá žena či nevzdělaný laik. Ano, lze říci, že klid a vyprázdnění duše nutné ke kontemplaci je obtížnější pro duchovní hodnostáře nebo jinak vysoce postavené, než pro prosté lidi, kteří nejsou zatíženi a znepokojováni úřady a povinnostmi. A nemá se zabraňovat ani manželům věnovat se jakémukoliv druhu modlitby. Vždyť manželství je svátost, znamená zasvěcení, milosti niterně přijaté.ů Svatý stav manželský je také řádem, který nebyl založen Dominikem, Františkem či Petrem, ale Bohem samým skrze věčné Slovo v pozemském ráji.
„Via negationis“ – cesta nevědění – o níž jedná tato kniha, je cizí a vzdálená poznání smrtelníků. Tato cesta má mnoho stezek a odchylek, tajemných míst, která jsou neméně neznáma než hlavní cesta. A to, co se o tom píše v pokynech, je pro začátečníky temné. Jestliže se však svěří jako slepec vedení Božímu, pak ho Bůh bude provázet, jak je přislíbeno v knize Job. Tak vedl Pán i apoštola Pavla, který byl jako slepý vyzdvižen až do třetího nebe, do oné úrovně, která mu dovolila stejně jako andělům, patřit na Boha, jak se vyjádřil Augustin. Kontemplativního člověka lze přirovnat k orlu. Je totiž psáno: Podobně jako orel, který své hnízdo střeží a poletuje nad svými mláďaty, tak rozestřel svá křídla, pozvedl jej a nesl na svých perutích. Kdo se naučil vysokému letu kontemplace a postavil na vrcholcích hnízdo svého usebrání, nesmí zapomenout na ty, kteří zůstali dole, musí je povzbudit, aby také létali. Neboť když naše přání a naše schopnost jde tím směrem, pak je správné, jestliže svá křídla rozestře nad námi a tak nám ukáže, jak dosáhl letu. Neboť nováčkové musí být poučováni velmi důkladně, tím spíše, jedná-li se o tak vysoké let, jakým je kontemplace. Může se totiž stát, že ten, kdo se modlí, vystoupí tak vysoko, že se ztratí z očí sám sobě.
Musíš také uvážit, že nikdo se nestane mistrem v umění, jestliže mnoho necvičí. A čím více se v něm cvičí a na ně si zvyká, tím rychleji pokračuje. Se špatnou by ses potázal, kdybys nenechal platit pro toto cvičení, co přisuzuješ jiným uměním a dovednostem, totiž dvě věci:
Za prvé, aby ses tomuto umění vyučil a stal se v něm mistrem – a ne abys zůstal po celý život na stupínku začátečníka, což se stává lidem polovičatým a surovým. Kdo by se při stavbě domu nesnažil, aby jej co nejrychleji dokončil a tak v něm nalezl radost, byl by velice nemoudrý. Jestliže svou nedbalostí ztratí při stavbě celé roky, pak ho lidé nepokládají za nedbalce, ale za blázna, protože vkládá svůj život do věci, ze které nepovstane nič než námaha a výdaje.
Ty, můj bratře, chceš-li pro svou duši vystavět dům kontemplace, buď rázem a pevně rozhodnut, to ti velice pomůže. A uvaž, že musíš vycházet ze svých plánů jako někdo, jenž se vyučil truhlařině a chce své učení dovršit mistrovstvím. Neboť jeho řemeslo mu pomůže natolik, nakolik je ovládá.
Za druhé dosáhneš vytouženou znalost, budeš-li neustále cvičit. David musel odložit zbraň, ve které nebyl vycvičen. Poznal, že by mu v boji překážela, zatímco cvičenému dopomohla k odvážným činům. Tak se děje mnohým s kontemplací, jestliže ji dostatečně necvičili. Myslí si, že věnovat se modlitbě je ztrátou času a překážkou, zatímco je to vpravdě nejbožštější věcí světa, která všem, kdo ji pěstovali, dala schopnost a odvahu vykonat veliké věci. Jestliže už nedovedeš vytrvat z lásky, pak se donuť projít úzkou branou kontemplace svatou horlivostí, protože Bůh dává milost tohoto umění tomu, kdo je odvážný a vytrvalý. Uvaž, že Bůh tě stvořil jedině k modlitbě a že od tebe nežádá nic jiného, než aby ses mu klaněl v duchu a v pravdě. Tak se tvá schopnost vycvičí v tomto umění, že se jednoho dne osvědčíš jako mistr.

Tento příspěvek byl publikován dne 20. 8. 2007 (Pondělí) v 20.54 v rubrice Karmelitánská témata. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .