Snad ze všech věcí…
Rainer Maria Rilke
Snad ze všech věcí zve to k uchopení
a z každé změny zní to: Vzpomínej!
Den, jímž jsme cize šli a bez ozvěny,
dar zítra nachystá a dá nám jej.
Kdo počítá náš zisk? Kdo smazává
sled našich let a uplynulých pátků?
Co jsme se dozvěděli od začátku?
Než že se jedno v druhém poznává?
Než že se na nás Lhostejné chce hřát?
Ó, dome, stráni, světlo večerní,
dám si tě blíž, a hlas ti zdůvěrní:
být objímán, a také objímat!
Nad vším se klene j e d e n prostor, svět,
zrcadlící se uvnitř. Skřivánci
létají v nás. Ó, já, jenž rozkvést chci,
dívám se ven, a ve mně kvete květ.
Chci růst a zrát, a ve mně šumí sad.
Jsem na stráži, a ve mně hlídka bdí.
Mně, milenci, se tiše na hrudi
krásná tvář světa chodí vyplakat.
Tento příspěvek byl publikován
dne 2. 8. 2011 (Úterý) v 18.48 v rubrice Poezie a příbuzná tvorba.
Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.
Verze pro tisk
.
