K mystické zkušenosti

„V osobních dějinách tak jako v dějinách lidstva jsou kratinké chvíle, privilegované okamžiky, které se jako takové (také) jeví. Přichází něco, co překvapí a co znamená určitý začátek. Každý zná takové chvíle, někdy skryté a objasněné až s velkým odstupem času poté, co k nim došlo. Události, které nás převracejí naruby, které nás mění, a které si uvědomujeme až později. Kdoví, zda právě toto není jeden z nejcharakterističtějších aspektů evangelia: učedníci, apoštolové, svědkové nechápou ’pod dopadem’ to, co se jim přihodilo. Smysl a pochopení přicházejí až po události. V chápání dochází ke zpoždění. Bůh prochází a my jej poznáváme ‚zezadu’ (po zádech), říká Písmo, to je, když už prošel, po dopadu… Čím jsou tyto okamžiky? Zlomem, třeskem, roztržením omezení. Ve zkušenosti se děje tak trochu to, co by se stalo, kdybychom dnes jeli metrem na Náměstí Opery a při výstupu z něj bychom náhle uzřeli namísto Opery moře. Znenadání přichází něco jiného (než má). To se nevyjadřuje, nýbrž zakouší. Namísto toho, co by člověk čekal, tam, uprostřed obvyklého prostoru, je moře! Veškerá zkušenost, kterou nám evangelium vypráví, nebo jež nám vypráví tolik mystiků, s sebou nese tyto okamžiky. Osobní ’extáze’, chceme-li, či kolektivní zkušenost skupiny překvapené tím, co se v ní děje, v některých případech intelektuální osvícení, náhlá intuice, která zpřehází (aniž by se dost dobře vědělo, jak) život a vztahy, které má člověk s ostatními. Vytváří se trhlina. Prolomení otvírá štěrbinu. Krajina se k našemu ohromení náhle mění. A to je místo. V individuální zkušenosti, tak jako v dějinách, jsou ’okamžiky’, které nás nutí říci: Zde je Bůh.“

Touto citací francouzského jezuity Michela de Certeau si dovolujeme upozornit na text Salvadora Rose Garcíi Mystická zkušenost, který byl publikován v Teologických textech 2003/5. K přečtení je na této adrese.

Zanechte komentář