Karmel Edith Steinové

(pokračování)
Úspěšná kontemplace dává jistotu

Vše, co bylo řečeno, tě zve k tomu, aby ses řídil zásadou: Uveď svůj rozum do stavu hlubokého mlčení a klidu. To se netýká jen začátečníků, ale i velmi pokročilých, protože ďábel znepokojuje mysl klamnými vnuknutími. On vnuká zdánlivě dobrá slova a věty, aby vystupovaly ze srdce k duchu, a kdo není na stráži, může se domnívat, že k němu mluví Bůh. Aby svůj klam dovršil, vnuká mu myšlenku, že se nikomu z lidí nic takového nepřihodilo, že by mu nikdo nevěřil, kdyby o tom vypravoval, a proto své zjevení musí chránit mlčením. Všechny tyto lsti a úklady ďábla přemůžeš použitím této zásady.

Mohl bys nyní namítnout, že když nesmíš myslet ani na nic stvořeného, ani připustit myšlenky které se zdají být dobré, nebudeš ničím jiným než sochou bez života.

My však neříkáme, že už pouhé zřeknutí se myšlení je něco dobrého, ani že cvičení, které jsme popsali, má za účelem jen pouhé a čiré nemyšlení na nic. Ty přece umlčuješ své myšlení proto, abys zaměřil celou svou pozornost pro Boha, a když své srdce na něho zaměříš, už děláš mnoho. Když v tom vytrváš, přijmeš Boha, který vlévá svou milost. Nikoli však cestou zdánlivých proroctví a zjevení, jak říká svatý Bernard, jako kvákající a nikdy neumlkající žabí duchové, nýbrž hlubokým vnitřním působením, které se dotýká tvého srdce. Bonneval to popisuje takto: my to chutnáme, cítíme a vnímáme v jeho blízkosti. Chceš-li to však uchopit, ustoupí to. Je to jako paprsek, který pronikne zrakem a při okamžitém zákmitu nezpůsobí, abys viděl, ale oslní tě. Tak se tě vícekrát dotýká, ale ty to nevíš, kdo se tě dotkl. V nitru vnímáš tajemná slova, nepochybuješ o nich, a přece je nemůžeš sdělit. Tak je ten, který se o tebe uchází, u tebe a v tobě.

Tento mnich vysvětluje i něco z toho, co se děje v hlubokém ponoření: vnímaná slova jsou nevyslovitelná, protože jsou více působením než slovy, jímž se nám Duch Svatý sděluje a dosvědčuje našemu duchu – jak praví apoštol Pavel – že jsme děti Boha, a proto mu důvěřujeme jako synové Otci, který se k nim dobře chová a o vše se stará.

V tom se ukazuje přednost tohoto cvičení, které nedbá ani na osobní zjevení, ani jen na něco nevypověditelného, nýbrž jedině na reálnou zkušenost, která ti – jak praví Gerson – daruje bezprostřední poznání, ne skrze výsledné přemýšlení, nýbrž zkušenostním vnímáním Toho, který je v duši přítomen. Tím se rozum hluboce uklidní a uspokojí.

Tento příspěvek byl publikován dne 11. 4. 2008 (Pátek) v 18.20 v rubrice Modlitba, kontemplace. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .