Karmel Edith Steinové

Protože předchozí – první! – příspěvky na tomto blogu by mohly odradit zvýšenou dávkou teologična, pokusím se přemoci vrozenou lenost a připojit něco jistě méně obsahově hutného, ovšem snad trochu povzbudivého pro ty, kdo jsou podobně líní a případně sebekritičtí a připadali by si jako velcí plkalové. Jen do toho, přátelé, primát ve zbytečných řečech beru na sebe. Buďte prosím trochu sdílní a pokud se chcete hájit tím, že nemáte čas, dovolím si vám v následujících řádcích volně připomenout pár myšlenek Anselma Grüna z jeho knížky Pracovat a žít.

Čas prožíváme někdy jako protivníka, ne jako dar. Čím více se snažíme si ho dobře naplánovat, organizovat, využít, tím více někdy prožíváme frustraci, že ho vlastně vůbec nemáme, že nám chybí. Čas ovšem budeme mít vždycky – ale s volbou, jak ho využít.

Žiji v čase a zkušenost času patří k podstatě mé lidské existence.
Mohl bych si tedy vypěstovat vnímavost pro čas, vyzkoušet si prožívat ho jinak, nově – zakoušet, že teď je mi darován právě tento okamžik k prožití a čím plněji se naučím prožívat přítomnost, tím svobodněji budu v budoucnu jednat, s novou hloubkou a silou. Kdo z nás skutečně žije v přítomném okamžiku a neutíká se neustále do minulosti, s jejími úspěchy, vinami našimi či druhých, nebo do fantazií o budoucnosti? „Neurotik je člověk, který si dělá starosti kvůli něčemu, co se v minulosti nestalo. Není jako my, normální lidé, kteří si děláme starosti kvůli něčemu, co se nestane v budoucnosti“, cituje kohosi A. de Mello. Ne že bychom se nemohli z minulosti poučit a promýšlet realisticky možnou budoucnost. Jen snad by kvalita našich vzpomínek i našeho příštího jednání mohla být opravdu lepší, kdybychom plněji prožívali přítomný okamžik. Čas pak možná přestane být naším nepřítelem a ve všem, co děláme, najdeme naplnění. Budeme si ho užívat, naučíme se být a prodlévat celou bytostí v sezení, v chůzi, v naslouchání, v práci.

Anselm Grün radí, abychom se na „svůj čas“ trochu podívali. Prošli si, co se v našem dni má odehrávat a přijali to. „Všechno má svůj čas – rozhovor, práce, přestávky. Z vlastní zkušenosti vím, že ani den s mnoha domluvenými termíny nemusí být poznamenán stresem, dokáže-li člověk plně žít daný okamžik a každý domluvený termín absolvovat s klidem. Samozřejmě se občas stane, že se toho z objektivních příčin semele příliš mnoho najednou. Více lidí od nás něco okamžitě žádá. Ale i v této situaci záleží na tom, abychom si dokázali přiznat, že stačíme udělat vždycky jen jednu věc, a ne tisíc najednou.“ Pomohlo by nám, kdybychom si uměli čas dobře rozdělit, to dobře vědí lidé žijící v klášterech, kteří mají jak čas na práci, tak na odpočinek, duchovní četbu, modlitbu a setkání s druhými lidmi. Neznamená to, že určitá struktura průběhu dne, je ovšem vhodná jen pro řeholní komunitu, vždyť „když se nám podaří dobře strukturovat čas, přestane nás pohlcovat.“

Docela často nejen, že neumíme čas správně využít, ale přímo jím plýtváme – Anselm Grün zmiňuje kolik času ho stojí úsilí o dokonalou formulaci myšlenky, třeba při psaní dopisu a oč efektivnější bývá někdy napsat jen to, co si právě myslíme.

Čas mohu spotřebovávat a zároveň zakoušet a prožívat. Můžeme dokonce mluvit o časové ekologii: to když se naučíme v čase dobře, hospodárně pracovat i žít. Samozřejmě je dobré naučit se pracovat rychle a efektivně, pro mnichy to bylo vždy znamením duchovního člověka, který se plně noří do toho, co dělá. „Komu je dáno toto umění, ten pracuje rychle a efektivně, a přesto neprožívá především onu zmíněnou rychlost jako shon nebo uštvanost, nýbrž jen jako proud vnitřní energie.“

Bylo by dobré, kdyby nám ovšem kvůli času na práci nechyběl čas na vlastní život.
Už proto, aby se stále znova nepotvrzoval další výrok kteréhosi přítele indického jezuity Anthonyho de Mello o tom, že „život je něco, co se nám děje, zatímco my jsme plně zaměstnáni tím, že si děláme jiné plány.“

(Pokud vám tento text připadá stále příliš vznosný či mravoličný, prosím vrhněte se k vlastnímu počítači a napravte to vlastním příspěvkem. Vděčně zdravím! 🙂 sd)

Tento příspěvek byl publikován dne 22. 2. 2007 (Čtvrtek) v 15.14 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .