Karmel Edith Steinové

Musíme nejprve znát tři předpoklady, které umožňují jakákoli duchovní cvičení. První je, že přátelství a spojení s Bohem je v tomto pozemském životě možné. A to nejen v malé míře, ale těsněji a pevněji, než je lze nalézt mezi sourozenci nebo mezi matkou a synem. Duchovnost tohoto přátelství a spojení mezi Bohem a člověkem nebrání jeho velikosti a intenzitě. Nemluvím nyní jen o obecném přijetí člověka Bohem, také ne o pochybnostech, které mohou mít smrtelníci, zda jsou ve stavu milosti a o Boží lásku, která je reálnější než všecky věci tohoto světa a tak oblažující, že k ní nelze nic přirovnat.

Bůh, náš Pán, si tak velice přeje mít přátele, že – jak čteme v Písmě svatém – spěchá vstříc hříšníku, když k němu přichází z dalekých zemí jako nádeník. Ano, on mu spěchá vstříc, ačkoli samá matka se obyčejně nezvedne, nýbrž jen rozpřáhne ruce, aby své dítě přijala.
Jako druhý předpoklad musíš vědět, že Bůh nedělá žádné přednostní rozdíly, a proto toto spojení není pro tebe člověče méně možné než pro druhého. Vždyť jsi právě tak stvořen podle jeho obrazu jako ostatní a já si nemyslím, že tvá touha po blaženosti je menší než jejich. Nebyl-li však tvůj vývoj určen od Boha, nýbrž tvou vlastní vůlí, pak snad řekneš, že tvůj věk nebo tvé povolání, tvůj tělesný stav nebo nemoc, či dokonce tvá geniálnost tě omlouvá, že se vzdaluješ takovémuto přátelství. Co ti mám na to odpovědět, leda to, co řekl Šalomoun: „kdo se chce od svého přítele odloučit, vyhledává střetnutí a vždy najde něco, aby mu to předhazoval.“ Nevím, zda tě tvé omluvy uspokojí: mne pobuřují a říkám ti s Augustinem, že ti vůbec nevěřím, protože nic tě nemůže osvobodit od toho, co záleží jenom na tobě. Kdybys mi chtěl vysvětlit, že se nemůžeš postit, trýznit, nosit hrubý šat, pracovat, konat pěší pochody, pak bych ti věřil. Když však tvrdíš, že bys nemohl milovat, pak ti nevěřím.
Třetím předpokladem je, že duše pociťuje hluboký nepokoj, ať už usiluje o spojení s Bohem jakýmkoliv způsobem, kterým je puzena nalézt Boha: bez toho hledání a usilování nemůže podle mého mínění nikdo Boha nalézti, ať už jde jakýmkoliv způsobem a cestami. A nikdo také neumí určovat jak a co.
Jsou dva druhy takového hledání Boha: jeden přichází od Boha samého, druhý má základ v našem snažení. Ten, který je od samého Boha, nedá člověku ani spát ani jíst ani klidně žít. Těm, kdo jsou tak od Boha puzeni, je třeba naléhavě radit, aby tohoto daru správně využili, neboť tento žár a touha nevydrží obvykle dlouho. Proto musíš volit nejlepší prostředky a musíš si pospíšit : a touto přízní Pána uděláš v jednom roce větší pokrok, než bez ní ve třech letech. Je to stejně, jakoby ti někdo půjčil tažné zvíře na určité dny, aby vykonalo nutné práce, a ty bys nechal toto zvíře zahálet. Pak přijde čas, kdy je musíš vrátit a ty jsi své dílo nestačil vykonat.
Bratře, toho se varuj.
Bůh chce, aby jeho dary byly užívány a abys s tím, co ti dává, vyzískal ještě víc. Nenech svou touhu umřít, jinak zhasne svíce a ty zůstaneš ve tmě. Když ti bude dar odňat, staneš se ještě vlažnější, než kdybys jej nikdy neměl.
Mnozí nedovedli s dary zacházeti, protože se domnívali, že stačí tělesná kající cvičení, která, jak praví Pavel, přinášejí málo užitku, jestliže se jich nezúčastní nitro.
Jiní odpovídají pouze slovy a četbou, aniž by se ponořili do svého nitra.
Pak se všechno rozptýlí v dýmu, jako rtuť, která se vypaří, není-li chráněna krytem. Proto, bratře, chceš-li to dělat lépe, hledej Boha v srdci. Neodcházej sám od sebe, neboť on je tvému nitru bližší než ty sám sobě.

Tento příspěvek byl publikován dne 25. 5. 2008 (Neděle) v 18.29 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .