Karmel Edith Steinové

Duše, která je v milosti Boží a má přislib plodu věčného života, je jako divukrásná květina. Milost je nebeský klíč, s jehož pomocí vstupujeme do svého nitra. Je to loď, se do přístavu spásy. Ale milost, která nás činí příjemné Bohu, můžeme také nazvat olejem. O tom bych rád ještě něco řekl. Nazýváme ji olejem, protože k nám v plnosti přitéká skrze Krista, našeho Vykupitele, jenž byl nazván kypícím olivovníkem v domě Božím, totiž v jeho církvi. Tento strom nese hojné plody, z nichž je získáván onen podivuhodný olej, jímž je symbolizována milost. On uzdravil všechny rány muže, jenž upadl mezi lupiče, on uzdravuje rány každého hříšníka.
Pán přikázal svým učedníkům, aby mazali tímto olejem nemocné a uzdravovali je z každé nemoci. Uzdraví se na těle i na duši, neboť to, co se stalo v nitru, bylo zjeveno i navenek.

Olivový olej má též tu vlastnost, že hořké věci činí příjemnými, pročež jej užíváme k přípravě bylin. Právě tak odnímá milost zármutkům jejich hořkost. Proto je jmenován mezi dary, které dal Bůh Jeruzalému, neboť je řečeno, že mu dal za pokrm olej. Daroval mu tedy milost, aby vydržel svou bídu s vnitřním klidem, což nebyl malý dar.

Jinou vlastností jak oleje tak milosti je to, že může lidi posvětit k určitým úřadům. Tak je povolaný zasvěcen Bohu, proto je o tomto oleji psáno: „On je pomazal svatým olejem.“ Není-li nám od Boha darována milost, nemůžeme se zachránit sebebohatšími přirozenými dary. Tak jak nikdo nemůže pracovat bez svého nástroje, ať je ve svém umění sebe zručnější a ovládá své řemeslo, nemohou nikomu pomoci schopnosti nebo nadání, aby si zasloužil život věčný, nepřistoupí- li k tomu milost, o níž jsme mluvili. Ona musí uschopnit jeho svobodnou vůli a propůjčit jeho skutkům účinnost. Jen tak se mohou stát záslužnými pro věčný život.

Proto nás osvobodí olej také od smrti, jak můžeme vidět na Izmaelovi, který nechal na bojišti na živu ty, kdo svůj poklad opatrovali (Jer. 48,1). To znamená, že ďábel nemůže nic proti těm, kdo mají s sebou při válečném tažení svého svědomí milost. Chceš-li, má duše, snoubence důstojně přijmout, naplň napřed džbán svého srdce olejem, abys mohla bezpečně s moudrými pannami vykročit z tohoto pozemského příbytku a byla přijata k nebeské svatbě, ke které nemáš bez oleje přistup. Myslíš-li však, že není v tvé moci tento olej mít, pak to udělej jako nemocný, který o něj prosí, když musí zemřít. To postačí, abys aspoň přijal sílu svátosti. Mysli i na to, že denně umíráme, protože denně hřešíme. Proto neustaň se slzami prosit o tento olej milosti, jak ti naše poučka radí. Potom k tobě přijde rychle holubice Ducha svatého a nepřinese ti jen ratolest milosti, nýbrž samotný košatý olivovník, jímž je Kristus. Zasaď kořeny tohoto stromu láskyplně do svého srdce, potom v tobě poroste. Zalij ho čistými slzami, o nichž jsme mluvili, aby v tobě vzkvétal z dobrého k lepšímu. Když pak přijde ďábel a bude ti chtít dát napít z jedu pokušení a hříchu, buď jistý, že musíš jen prosit Boha o olej jeho milosti. Ten tě současně ochrání i osvobodí a vzdálí od tebe vše, co je škodlivé a nebezpečné.

Tento příspěvek byl publikován dne 20. 7. 2008 (Neděle) v 20.53 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .