Karmel Edith Steinové

M. Scott Peck

Většina amerických křesťanů absolvovala dostatek hodin katechismu nebo konfirmačních lekcí, aby znala paradoxní nauku, že Ježíš je jak lidský, tak božský. Pseudodokétismus znamená, že potom sázejí 99,5 procent peněz na jeho božskost a 0,5 procent na lidský původ. Je to ta nejpohodlnější disproporce. Ježíše povznáší vysoko do oblak, kde je usazen po pravici Otce, ve vší své slávě, na 99,5 procent božský a my zůstáváme hluboko dole, v boji o obyčejnou existenci podle světských pravidel, z 99,5 procent lidští. Protože je tento rozdíl tak propastný, američtí křesťané se jej ani nesnaží překlenout. Když Ježíš říkal všechny ty věci o tom, že je cesta a že máme nést svůj kříž a následovat ho a že máme být jako on a možná že bychom mohli dokázat i větší věci než on; to vlastně ani nemyslel vážně, že ne? Chci říci, on byl božský a my jsme jenom lidé. Díky ignorování Ježíšovy skutečné lidské podstaty ho můžeme vzývat, aniž bychom měli povinnnost ho následovat. Pseudodokétismus nás tohoto závazku zbavuje. …

Jak to vyjádřil jeden můj přítel: „Naším problémem je, jak se dostat od Ježíšova spasitelství k Ježíšovu panství.“ Má-li se Ježíš opravdu stát naším Pánem, musíme být ochotni jít v jeho šlépějích. A abychom to dokázali, musíme si představit takové následování, jaké je v lidských možnostech. Aby se toto mohlo stát, musí být z církve vykořeněn pseudodokétismus. Musíme se vrátit k chápání Ježíše jako plně lidského a zároveň plně božského. Musíme si uvědomit nejen to, že ve skutečnosti trpěl tak jako my, ale i to, že my ve skutečnosti můžeme trpět jako trpěl on. Musí se z nás opět stát jeho následovníci jak ve skutcích, tak ve slovech.

z knihy M. Scotta Pecka: V jiném rytmu. Vytváření komunit. Votobia 1995.

Tento příspěvek byl publikován dne 12. 7. 2008 (Sobota) v 21.08 v rubrice Duchovní doprovázení. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .