Karmel Edith Steinové

(pokračování)

Kontemplace má s konverzí společnou touhu po proměně: na samém počátku znamená říci ano tomu, že se vůbec můžeme ještě změnit. Nikoliv ve smyslu zlepšení, dosažení dokonalosti, úspěchu, tj. nabytí čehosi navíc k tomu, co již vlastním. Konverze, k níž dochází na cestě kontemplativní modlitby, s sebou nese proměnu/metanoia/conversio, které předpokládá nechat sebou otřást od základů a zcela ztratit dosavadní pevnou duchovní půdu pod nohama.  Jestliže následování Krista znamená nést svůj kříž, neobejde se v jisté chvíli bez této zcela otřásající zkušenosti, která nás donutí odložit vlastní představy o Ježíši Kristu, pojmy a množství vlivů, které jsme dosud vstřebali, a nově a ještě jednou, zcela nezajištěni (v oné nahé důvěře sv. Jana od Kříže), se vydat do prostoru za vším, co nám bylo dosud oporou. Důvěra a otevřenost je základním předpokladem, abychom byli schopni přijmout budoucí výsledek tohoto sebe-vydání, jímž je dar autentické a život dovršující zkušenosti s Bohem, která nám umožňuje stávat se tím, kým jsme povoláni být na cestě ke křesťanské plnosti života.

Tento krok je ovšem skutečnou konverzí směrem k důvěře: je svobodným rozhodnutím vykročit od dosavadních jistot do dosud ne zcela definovaného prostoru Boží milosti. Důvěra zde musí překonat úskalí úzkostné otázky po tom, co nám vůbec zůstane, zanecháme-li svých (zbožných) představ o Kristu? Mystikové nás ujišťují, že zbyde jen pravá Boží skutečnost, ale váhají při popisu jejího nahlédnutí, obvykle nás především pobízí k odvážné důvěře („Nejsme snad v Božích rukou?,“ povzbuzuje své sestry karmelitka Terezie M. od Kříže). Někteří dodávají, že sami budeme vědět to, co jsme dosud věděli jen díky svědectví druhých, zprostředkovaně.[1]

Lze předpokládat, že i poté, co se odvážíme onoho zásadního hlubokého gesta důvěry a vydanosti, až proces našeho duchovního života dozraje do bodu, který duchovní autoři nazvali „mystická smrt“ či „druhé obrácení“[2] nebudeme prosti dalšího vytváření neustále nových představ a koncepcí o Bohu – smíme však přitom doufat, že se naše horizonty budou stále rozšiřovat, takže na konci života, se podobně jako Tomáš Akvinský, již nebudeme děsit částečnosti svého dosavadního poznání a ještě jednou a definitivně zakusíme, že Boží skutečnost a láska je skutečně bez hranic a otevírá člověku vstup do věčného života v Jeho společenství, kde Bůh bude všechno ve všem.[3]

Nahlédnutí za horizont druhého obrácení

Plodem této definitivní konverze v procesu kontemplace je podle Jana od Kříže „poznání mystickou inteligencí toho, co jsme dosud znali jen rozumem“.[4] Tato zkušenost tedy zná i jakýsi vrchol, rozhodující proměnu, která dává pochopit cosi z  definitivního určení člověka ve vztahu z Bohem (spojení). Přestože směřuje k integraci všech rovin lidské existence a jejich nasměřování k Bohu, není řečeno, že ji automaticky doprovází stádium jakési morální dokonalosti.[5] Podle Terezie Avilské s sebou přináší pochopení duchovních skutečností z vlastní zkušenosti: duše, říká španělská karmelitka, na této mystické cestě „poznává jakoby pohledem to, v co obvykle věříme“.[6] „Pán jí dává pochopit svá tajemství a svou velikost“, „které jsou tak velké, že je zcela zřejmé, že bychom nebyli sama ze sebe nijak schopni jich nabýt“.[7] Terezie „ví najednou vše důležité a ani neví, jak k tomu přišla“. „Pán jí dává pochopit veliká tajemství, která se jí zdá, že vidí v samotném Bohu… odkrývá se jí, jak jsou v Bohu všechny věci a jak je on v nich.“[8]

Z uvedeného je zároveň evidentní, že zmíněná zlomová zkušenost má charakter nezištné milosti (mluvíme o „vlité kontemplaci“). Nelze si ji navodit, dát, neboť úzce souvisí s celkem křesťanské víry, která ví, že jde o zcela nezasloužené obdarování ze strany Boha, který je Pánem a dárcem veškeré skutečnosti našeho života.

Kontemplace je cestou konverze s otevřeným horizontem, na níž se však postupně vyjasňuje, jakou podobu má na sebe vzít mé  „stávání se Božím obrazem“ podle obrazu Kristova. Který aspekt Ježíšova života – a v posledku zlomek Božího tajemství života – jsem povolána zjevit vlastním životem, mým „povoláním“? Kontemplace je tedy i nalézáním cesty, na které chtěl každého z nás Bůh mít. Je cestou vrůstání do Krista, do Boží skutečnosti, neboť Bůh je vším, co existuje (řečeno jazykem mystiků).

Další nepřehlédnutelný aspekt konverze, k níž kontemplace přirozeně vede,  je obrat ve vztahu k sobě samému. Nahlížení procesů vlastního nitra se stává procesem integrace silných i křehkých stránek vlastního života, učí nás unést svůj život i s jeho pády a jednotlivé roviny (psychologickou, vztahovou, duchovní ad.) propojit do harmonického celku.

---

[1] viz Terezie Avilská, když se snaží říci něco o své zkušenosti Boží Trojice, srov. Terezie od Ježíše, Vnitřní hrad, VII, 1, 6 – dovoluji si zde odkázat na nový (v současné době revidovaný) překlad tohoto základního díla západní kontemplativní tradice, přístupný zatím pouze v elektronické podobě na https://www.cestanahoru.org/?page_id=51 (1.6. 2009).

[2] k druhému pojmu viz např. García, C.: Mística en diálogo: Congreso Internacional de Mística. Selección y Síntesis. Monte Carmelo, Burgos 2004, s. 196.

[3] srov. 1Kor 15, 28

[4] srov. Jan od Kříže, Duchovní píseň, prolog.

[5] viz spor Terezie od Ježíše s Janem od Kříže, Janem z Avily ad. ohledně výroku „Hledej se ve mně“, kde hájí, jako i na jiných místech svého díla, že Bůh nečeká, až budeme zcela čistí, ale dává své milosti skutečně komu a kdy chce (český překlad tohoto krátkého spisku zatím neexistuje). Srov. Teresa de Jesús: Vejamen. In Obras completas. Monte Carmelo, Burgos 1990⁶, s. 1661-1666.

[6] Terezie od Ježíše, Vnitřní hrad VII, 1,6.

[7] srov. Terezie od Ježíše, Kniha Života 27. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1991.

[8] Terezie od Ježíše, Vnitřní hrad VI, 10,2.

Tento příspěvek byl publikován dne 29. 7. 2009 (Středa) v 18.22 v rubrice Modlitba, kontemplace. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.  Verze pro tisk .